Přímý záměr, jaké jsou jeho vlastnosti
Přímý záměr spočívá v tom, že pachatel si uvědomuje, že jeho činnost (nečinnost), kterou předem předpokládal, si uvědomuje vážné nebezpečí, alesi vědomě přál, aby jejich útok byl . Přímý záměr proto předpokládá přítomnost formálního corpus delicti při spáchání protiprávního jednání, jakož i účelu trestného činu. Přímý záměr může být přítomen v takových akcích, jako je příprava na zločin, pokus o zločin, může se vyskytnout ve skupinové trestné činnosti a majetková účast organizátora, spolupachatele a podněcovatele.
Na základě části 2 čl. 1 písm. 25 trestního zákoníku, odpovědnost za vznik zvlášť závažných následků může vyplynout pouze z přímého záměru. S nepřímým záměrem existuje predikce možnosti vážných následků. Předmět může vždy předvídat vážné důsledky trestného činu, který je přirozeným důsledkem jakéhokoli trestného činu.
Předvídání nevyhnutelnosti nástupu následků tedy není nepřímým záměrem. Někteří vědci však mají odlišný názor a věří, že přítomnost predikce nástupu závažných následků lze považovat za nepřímý záměr.
Nepřímý záměr a jeho vlastnosti
Nepřímý záměr, který je formou viny, je považován za přesný opak nedbalosti. Zločin můžepřiznat dokonalý nepřímý záměr, pokud by si subjekt mohl plně uvědomovat nebezpečí svých činů (nečinnosti) a mohl předem předvídat jejich postup, ale stále vědomě přiznával svou ofenzívu nebo k ní projevoval naprostou lhostejnost.
Nepřímý úmysl je přítomen v protiprávním jednání viníka, když jeho činy směřovaly k dosažení dalšího cíle, který není součástí trestného činu, jinými slovy, vinník se nesnažil vyvolat vážné následky. Legislativa stanoví, že i když není touha způsobit vážné následky, nelze popřít přímý zájem osoby v jejich útoku a zacházet s ní jako s touhou se jim vyhnout.
K nepřímému záměru dochází, pokud pachatel prokázallhostejnost k nástupu zvláště nebezpečných následků . Tato situace se poněkud liší od jejich vědomě přijatých předpokladů a je charakterizována nedostatkem emocionálních zkušeností o nezvratnosti následků a následné odpovědnosti za to, co bylo učiněno. Předmět jde vědomě k trestnému činu a vůbec nepřemýšlí o nástupu následků tohoto trestného činu, i když se mu tato situace může zdát zcela reálná.
Jaký je rozdíl mezi přímým a nepřímým záměrem?
Přímé i nepřímé úmysly jsou ve své podstatě typem viny, takže mají mnoho společného. Oba záměry intelektuálně obsahují povědomí pachatelů veřejného nebezpečí.trestný čin, který se dopustili, a předvídání nevratnosti následků. Na základě přímého záměru je předvídavost, nevyhnutelnost nebo velmi reálná možnost nástupu závažných následků, přičemž zároveň s nepřímým záměrem existuje predikce, že mohou nastat vážné následky.
V obou typech záměrů, v dobrovolném plánu, má vinný člověk pozitivní postoj k nástupu nebezpečných následků. Hlavní rozdíly spočívají ve volnostním postoji subjektu k těmto následkům. S přímým úmyslem má subjekt touhu vykonávat obzvláště nebezpečný čin a s nepřímým úmyslem - existuje vědomý předpoklad těchto nebezpečných důsledků nebo je k nim lhostejný.
Podle zákona taková kategorie, jako je předpověď nevyhnutelnosti nástupu nebezpečných důsledků, se týká přímého záměru, a nepřímý záměr obsahuje pouze předpověď takové možnosti. Vědomé převzetí trestného činu viníkem znamená, že skrze své trestné činy vědomě vytváří řetězec po sobě následujících událostí vedoucích k výskytu zvláště závažných následků.V dobrovolném plánu je nepřímý záměr přítomen, když je vinný lhostejný k nástupu vážných následků. V některých ohledech se to liší od vědomého předpokladu, avšak s očekávanými vážnými důsledky nejsou žádné emocionální zážitky, i když je pro subjekt zcela možné, aby si tuto možnost uvědomoval.
